středa 31. prosince 2008

V závěru roku.

Poslední den v roce bylo příznivé počasí (dobrá viditelnost) k pokusům s laserem. Hned po setmění jsme s Jirkou, OK2SS zkoušeli laserové stanice na natrénované trase 32,9 km. Viditelnost byla dobrá, spojení probíhalo rychle. V závěru jsme stanice dotáhli do stavu, kdy telegrafní signály byly velmi silné - vyměnili jsme si reporty oboustranně 599. Bylo to tedy nejlepší spojení laserovým paprskem v oblasti červeného světla, které jsme na tuto vzdálenost navázali.

středa 3. prosince 2008

Rekordní vzdálenost laserem.

3.9.2008
Pokusničíme s kolegou Jirkou, OK2SS s laserovým paprskem na vzdálenost 32,9 kilometrů. Je opar, není moc dobrá viditelnost. Snažím se směrovat vysílač co nejjemněji, výsledky nejsou moc přesvědčivé. Přesto byly na přijímači protistanice jednoznačně registrovány telegrafní značky. Další kroky, vedoucí k oboustranné komunikaci, pro dnešek ukončeny.

17.10.2008
Dnes se zlepšilo počasí počasí natolik, že se daly dělat seriozní pokusy s laserem. Opět šlo o vzdálenost 32,9 kilometrů. Bohužel jsem měl po setmění jen hodinu času. Práce šla dobře od ruky, Jirka poslouchal můj signál asi po desetiminutovém směrování. Signál byl zřetelný a dostatečně silný. Na straně protistanice však zatím není solidně vyřešeno směrování laseru a tak se povedlo jen jednostranné spojení.

26.10.2008
Konečně oboustranně!
Kolem sedmé hodiny večerní jsme zahájili s OK2SS pokusy o spojení laserem na vzdálenost 32,9 kilometrů. Viditelnost nebyla zdaleka ideální. Začal jsem svítit a Jirka sděluje, že vidí poměrně jasně svit mého laseru. Asi po dvaceti minutách vidím záblesky jirkova laseru. Pak už zbývá jemné směrování, instaluji a směruji přijímač a slyším signál. Navazujeme úspěšně oboustranné spojení telegrafií. Mělo by jít o radioamatérské spojení na rekordní vzdálenost v rámci České republiky.

čtvrtek 21. srpna 2008

Audiozáznamy aj. ze spojení OK - OM laserem.

Pořídil jsem několik krátkých audiozáznamů ze spojení laserem z 12.8.2008. Pár fotek z Kopce Sv. Antonína nad Blatnicí zde. Jaká spojení se vlastně dělala?

12. 8. 2008
18:31 utc OM3KII 599 JN88UU / OK2KQQ/p 599 JN88RW
18:50 utc OM1LD 599 JN88UU / OK2KQQ/p 599 JN88RW
18.53 utc OM1LD 59 JN88UU / OK2KQQ/p 599 JN88RW
18:57 utc OM2ZZ 59 JN88UU / OK2KQQ/p 599 JN88RW

Takže spojení OM3KII a OK2KQQ/p je prvním spojením OM / OK v oblasti červeného světla. Překlenutá vzdálenost byla 18,1 km.

úterý 19. srpna 2008

Moje snažení v technice spojení laserem v oblasti červeného světla ve volném prostoru.

Publikace pár poznámek, které jsem si dělal o svých pokusech k této problematice:

17.3.2008:
Pondělí s červeným paprskem.
Další práce v oblasti laserové komunikace. Elektronika je téměř hotova. Chystám se na výrobu optiky přijímače a pomalu se schyluje ke spojení na delší vzdálenost. Byl bych rád, kdyby to bylo pár kilometrů.

5.4.2008:
Kompaktní laserová stanice.
Prakticky dokončena jedna stanice pro spojení laserovým paprskem v červeném spektru. Ve skříňce je elektronika, baterie a horním krytu optika přijímače a laseru. Nepříznivé počasí (mlha) dnes znemožňuje pokusy, například s vlastními odrazy na větší vzdálenost.

7.4.2008:
Delší vzdálenost v terénu.
Před půlnocí se zlepšila viditelnost a tak jsem ještě zkoušel laserovou stanici. Vlastní odrazy na vzdálenost asi 120 metrů byly zřetelné (odraz od betonového sloupu). Dnes těsně před setměním jednostranné spojení (zatím zhotoveny dva laserové vysílače, ale jen jeden přijímač) na vzdálenost asi 660 metrů. Celkem jsem na venku promrzl, ale načerpány cenné poznatky. V praxi jsem si ověřil, že laser na tuto vzdálenost ozáří zhruba kruh o průměru půl metru. Podstatná část problematiky uskutečnění spojení spočívá v nasměrování stanic.

7.5.2008:
Přes kilometr.
Před setměním opět pokus o jednostranné spojení laserovým paprskem. Komunikováno na vzdálenost 1 620 metrů. Standartně největší nároky na směrování vysílače. Optický svazek laseru má šířku okolo 0,06 stupně. Místo dopadu paprsku bylo třeba nejprve najít a tam instalovat přijímač.

8.5.2008:
Velké sousto při současných možnostech.
Za tmy další pokus o spojení laserem. Byla vytýčena trasa téměř 5 km. Nebyli jsme schopni dostatečně jemně směrovat vysílač. Také mi byla zima a tlačil mě čas. Spojení neproběhlo. Přesto načerpány poznatky a bude třeba mnohé dopilovat.

26.5.2008:
Rekordních 4 840 metrů laserem.
Po poučení z posledního pokusu bylo na laserovém vysílači vylepšeno pár drobností. Především byl pro směrování v azimutu použit mikrometrický šroub - mnohem jemnější otáčení. Elevace na použitém stativu byla (s přimhouřením oka) ještě použitelná. Dále jsem udělal (vcelku v primitivním provedení) zaměřování systémem hledí - muška. Na přijímací straně přibylo jen stacionární umístění vyhledávacího světla. Předtím použitá svítilna na mém čele se příliš neosvědčila. Vychytány drobné nedostatky z minula, jako třeba dnes jsem si vzal teplejší oblečení, vylepšil pomocnou radiostanici a další. Trasa pro dnešní pokus byla stanovana stejná, jako 8. května.
Při setmění začal samotný pokus. Počasí nebylo ideální, viditelnost ne zcela dokonalá, ve vzduchu byl trochu opar. Po necelých desíti minutách jsem zahlédl první záblesky při směrování laseru kolegou. Další minuty byly o jemném dosměrování vysílače a hledání maxima svitu na louce, kde jsem byl připraven k příjmu. Pak zaměřit přijímač, na straně vysílání přechod na modulovanou telegrafii a úspěšný poslech.
Měřením a výpočtem jsem dospěl k tomu, že bylo takto komunikováno na vzdálenost 4 840 metrů. Jednalo se zatím o jednostranné radioamatérské spojení. Dosud je publikováno rekordní spojení v České republice 3,5km. Dnešní, námi překlenutá vzdálenost, by měla být českým rekordem. V našem případě však zatím nešlo o oboustrannou komunikaci.

14.6.2008:
Skoro dvanáct kilometrů.
V noci další pokus o spojení laserovým paprskem. Vzdálenost mezi vysílačem a přijímačem byla 11 750 metrů. Viditelnost byla dobrá, ale ne ideální. Slyšitelnost bych hodnotil dle radioamatérské stupnice na 579. Opět by mělo jít o rekordní vzdálenost v této disciplíně v rámci České republiky, avšak zase šlo jen o jednostranné spojení. Až dneska ráno jsem si všiml, že byla rozostřena optika přijímače. Je otázka, zda to bylo již při včerejším pokusu a jak to ovlivnilo sílu přijímaného signálu.

27.6.2008:
Pozorování laserového paprsku.
Byl proveden pokus sledování paprsku laseru na vzdálenost asi 22,5 kilometrů. Kolega sledoval dalekohledem a pak jen pouhým okem. Vyzkoušel jsem si směrování, asi po čtvrt hodině se zdařilo. Kolega paprsek pozoroval a vyhledal v terénu jeho maximální svit.

28.6.2008:
Zdařilé oboustranné spojení v oblasti červeného světla.
Dnes jsem se intenzívně vrhl na dokončení druhého přijímače pro optickou komunikaci ve volném prostoru. Práce se dařila a rýsovalo se, že večer dojde k pokusu o oboustranné spojení. Přálo i počasí a tak jsem alespoň provizorně chystal stativ na druhou stanici, bez něhož by bylo směrování vysílače nemyslitelné. Při zkoušce obou připravených souprav se ukázalo, že mám značné rozdíly v intenzitě svitu mezi oběma vysílači paprsku. Dosavadní pokusy se odehrávaly s tím podstatně slabším - to dává naději na další zvětšování vzdáleností mezi stanicemi v budoucnosti.
Po setmění nadešla doba k vyzkoušení spojení. Byla vytýčena trasa signálu na vzdálenost 7 260 metrů. Po půlhodině se podařilo postupně nasměrovat všechny prvky stanic a došlo k oboustranné komunikaci v pásmu červeného světla. Telegrafní signály byly v dobré síle. Byl tak překonán několik let starý republikový rekord. Tedy standartním oboustranným spojením. A to na více, jak dvojnásobnou vzdálenost.
Realizací stanic pro optickou komunikaci ve volném prostoru s použitím polovodičového laseru jsem se dosud zabýval asi pět měsíců. Zdá se, že nyní zhruba vím, co to obnáší. Největší rezervy jsou ještě v mechanických dílech - tuhé stativy, jemné natáčení, dobré zaměřovače. V mém radioamatérském koníčku však techniku tohoto pásma beru jen doplňkově, jádro mého snažení vidím v "rádiovější" mikrovlnné technice.

12.8.2008:
Rekordní spojení.
Odjezd na Slovensko. V Novém Městě nad Váhem jsme se (s kolegou - radioamatérem Jirkou, OK2SS z Ostravy) sešli s přáteli z Bratislavy (z radioklubu OM3Kii). Dali jsme si za cíl udělat spojení laserem v oblasti červeného světla mezi Českou republikou a Slovenskem. Trasa měla být mezi Velkou Javorinou a kopcem Sv. Antonína nad Blatnicí. Rozjeli jsme se na stanoviště a krátce na to již bylo vidět z Javoriny světlo. Chlapci byli na místě. Rychle jsme instalovali blikající vyhledávací reflektor, aby nás z Javoriny našli. Pak již Rado, OM2ZZ, zapnul červený laser. Nebyla tma (před půl devátou večer), přesto bylo vidět oslnivé světlo. Spojení bylo otázkou chvilky. V závěru pokusů pak Robo, OM1LD ještě vysílal fonicky a rovněž jsme jeho signál poslouchali srozumitelně a ve velké síle. Práce se dařila hlavně díky kvalitnímu zařízení a velkým zkušenostem z provozu slovenských kolegů. Balíme před desátou, doma po půlnoci. Bylo tedy navázáno první spojení mezi Českou a Slovenskou republikou na vzdálenost 18,1 kilometrů, což je zároveň i novou rekordní vzdáleností v naší republice.

sobota 16. srpna 2008

Termostat s diodovým čidlem.

Prohlížel jsem Amatérské radio řady B číslo 6 / 2007 a zaujalo mě tam zapojení termostatu, využívající obyčejné diody, coby teplotního čidla. Líbilo se mi, že netřeba hledat vhodný termistor. Podobné zapojení jsem sestavil ze šuplíkových zásob na prkénko a odzkoušel. Ventilátor je z počítačového zdroje. Místo LEDek by se daly použít zenerovy diody 3,3V, ale ty jsem doma nenašel. Trimrem lze nastavit například sepnutí ventilátoru při 50stC. Obvod se hodí k chlazení nějakého napájecího zdroje většího výkonu a podobně.

Sekvencery.

Vo co vlastně gou? Sekvencer se používá v transvertorech a zesilovačích výkonu a má tu funkci, že při přechodu na vysílání nejdříve přepne anténní relé a teprve po chvilce (asi za 0,2 vteřiny) se připojí napájení koncového stupně. Při přechodu na příjem se nejprve odpojí napájení koncového stupně a poté (zase asi 0,2 vteřiny) se odpojí napájení anténního relé a to přepne na příjem. Anténní relé tedy nepřepíná pod výkonem, což prospívá jemu i koncovému stupni a ošetřen je i vstup přijímače. V tranzistorových koncových stupních malého výkonu (např. pro mikrovlny) se obvykle ovládá celý přívod napájení (do proudu asi 3A), při větších proudech nebo u elektronkových PA sekvencer ovládá většinou obvody předpětí. V první stavbě jsem se inspiroval dle OK1BAF, pravda, jeví se mi ta má konstrukce poněkud složitá. Pak jsem narazil na konstrukci DB6NT a dělal již toto zapojení, používal jsem součástky ze šuplíkových zásob, takže oproti originálu mám vesměs jiné typy a hodnoty součástek. Výkonové MOSFETy (několik jsem našel ve starých monitorech od PC) jsem pájel pistolovou páječkou a přežily to. Obvod jsem zbastlil na kousku univerzálu ze strany fólie - viz fotka posledního výtvoru. Na prvním schématu je zapojení pro ovládání z transceiveru přes "Tx GND", druhé určeno pro ovládání z transvertorů DB6NT, které mají vývod "+ TX out".

Levná sluchátka.


Považuji za nutné v úvodu sdělit, že nehodlám tvrdit, že by popsaná sluchátka dosahovala vlastností modelů od fy Heil Sound nebo leteckých sluchátek. Před časem se objevily v Tescu sluchátka, která stála původně necelých 300 korun, pak méně, než 200 a poslední dobou jen 29,- Kč (!). Používám je k transceiveru s následující úpravou: Odstřihl jsem původní jack (3,5mm stereo) a použil 3,5mm mono (má potřeba k FT-857D). Cívky sluchátek jsou zapojeny paralelně (spolu stínění, spolu středy) a byl zařazen vazební kondenzátor 4,7uF/63V. Kondenzátor se rozměrově vešel do konektoru. Plus pól má zapojen na špičku jacku a mínus na střední vodiče přívodního kabelu. S kondenzátorem se podstatně potlačily hluboké tóny, což je pro poslech signálů příjemnější. Lze říci, že takto lze získat věc s velmi dobrým poměrem cena / výkon, a to jistě oceníme v hamovnách, kde není zrovna sterilní prostředí (např. známé nevlídné portejblové podmínky).

Kompaktní elbug.

Při vícepásmových VKV závodech vznikla v našem radioklubu na mikrovlnných pracovištích potřeba elbugu, který splní základní pořadavek: Možnost snadného připojení (rychlé přípínání a odpínání) k více transceiverům, vyjímečně i klíčování transceiverů současně a galvanické oddělení výstupů. Z dřívější praxe se jednoznačně osvědčil výstupní obvod, který je řešen kontaktem relé a klasické zdířky na banánky na zadním panelu. Bylo nutno se zbavit různých prodrátovaných krabiček po stole a pokusit se krytovat pastičku proti poškození. Před časem se nabízela elektronika paměťového klíče od firmy Onkel, v GESu se prodává vyhovující dvoupádlová pastička. Jednotlivé díly jsem připevnil k základové desce. Pod nožkami pastičky jsou v desce hlavy šroubů M3 (proti pohybu pastičky). Zhotoven síťový zdroj, který mj. zvýší hmotnost konstrukce. Příposlech se vypíná vypínačem, zařazeným v přívodu k piezoměniči v elektronice. Původně jsem uvažoval o vyvedení tlačítek a potenciometru na panel, pak jsem pro jednoduchost nechal "Onkla", jak je (což se nezdá zcela praktické - nelze nahoru položit další zařízení). Vývody z krabičky "Onkla" nejsou přes konektory (s těmi byl v minulosti problém), ale dráty jsou připájeny přímo na plošný spoj. Sehnal jsem jen relé s 5V cívkami, proto je v napájecím zdroji ještě jeden stabilizátor. Horní kryt stále není v definitivní podobě - má to být "účko" s okénkem nad tlačítky a regulátorem rychlosti. Popis je námětem, modifikací by se našla řada - dle potřeb a možností. Zde je vzhled a schéma.